Jak na GameMovie - 2. část
Týden uplynul jako voda a jak jsem slíbil, druhá část této mini-série článků o tvorbě gamemovie je tu. V prvním díle jsme si okrajově vysvětlili několik základních pojmů, které nás při tvorbě takového filmu budou zajímat. Také jsem Vám slíbil, že druhé pokračování bude věnováno základním způsobům záznamu hry. Tak tedy s chutí do díla.
Prvním krokem pro tvorbu vlastního videa ze hry, je nasbírání materiálu, který ve filmu použijeme. Musíme tedy pořídit to, čemu říkám surový záznam. Existují tři základní možnosti, jak jej můžeme pořídit. Každá z nich má své výhody i nevýhody a tak si je nyní rozebereme.
První metodou je tzv. přímý záznam. Mluvíme o nejjednodušším způsobu nahrávání, který má však bohužel nejvíce nevýhod. Jeho princip spočívá v tom, že pořídíte záznam přímo ve filmovém formátu a toho můžete docílit pouze s použitím nějakého dalšího programu. Zde se dostáváme k první nevýhodě. Ne každý má doma ten nejvýkonnější počítač a použití záznamových programů přináší dost velkou zátěž pro PC. Chcete-li pořídit přímý záznam, musíte mít spuštěný záznamový program, který Vám zatěžuje paměti RAM, hrajete hru, která zatěžuje celý počítač a navíc probíhá nahrávání. To vyžaduje časté ukládání dat na pevný disk a tak je vaše mašinka vytížena na extrémní úroveň. V důsledku toho se tedy setkáme s druhou nevýhodou. Kvůli této zátěži se Vám ve hře sníží FPS a tak se Vám bude mnohem hůř hrát. Jen těžko nasbíráte ten nejlepší materiál pro své movie. Ani obrazová kvalita takového záznamu nebude nijak úchvatná, protože film může obsahovat spousty grafických chyb, záseků v obraze apod. Jedinou výhodou je, že po skončení nahrávání, budete mít hotový surový záznam.
Jestliže se tedy chcete vyhnout nevýhodám, které tato metoda přináší, můžete zvolit druhou možnost a tou je nahrávání z replaye. Tato metoda je poněkud zdlouhavější, ale zato přináší lepší výsledky. Co je to ten replay? V dnešní době snad už drtivá většina her umožňuje zaznamenávat dění na serveru pomocí svého vestavěného programu. Zmíněný replay má snad v každé hře jiný název. Někomu se bude zdát známější pojem demozáznam, jiný ví co je to battlerecord , HLTVdemo a mohl bych jmenovat spousty dalších názvů pro jednu a tu stejnou věc. My jí říkejme jednoduše replay. Aby to nebylo zas až tak jednoduché, stejně jako se různí pojmenování replaye, tak se liší i jejich ovládání a možnosti. Musíte znát příkazy pro spuštění a ukončení záznamu, které se zadávají do konzole a také musíte vědět, jak tyto replaye přehrát. Univerzální návod bohužel neexistuje a proto tedy musíte zvolenou hru trochu prostudovat. Takové nahrávání má jednu velikou výhodu. Váš počítač je mnohem méně zatížený a při hraní máte k dispozici větší výkon PC – tedy vyšší FPS. Ve výsledku se Vám bude hrát skoro tak, jak jste zvyklí a můžete předvést lepší výkony. Zahráli jste si ? Už máte svůj replay ? Tak vězte, že v tuto chvíli ještě nemáte co zpracovat do výsledného díla. Replay totiž není video formát a střihačské programy si s nimi rozumět nebudou. Proto Vás teď čeká druhá část Vaší práce. Tou je převod do video formátu a hrubé stříhání. K tomu potřebujete nějaký program, který Vám přehrávaný replay uloží jako klasické video. Prakticky použijete nějaký další software, který toto umí, tak jako v popisu první metody. Přehráváte si replay, vybíráte si scénky, které chcete do surového záznamu použít a tyto si uložíte do video formátu. Výhodné je, že Vaše hráčské schopnosti nebudou nijak ovlivněny, v průběhu ukládání videa si můžete měnit úhly pohledu, stejnou situaci zaznamenat několikrát z různých míst a tak dále a tak dále. Zde už ke slovu přichází Vaše tvořivost. Také si můžete dovolit ukládat záznam v lepších rozlišeních, protože výkon Vašeho počítače už nesoustředíte na hru, ale na samotný záznam. Můžete tedy dosáhnout lepší kvality obrazu i obsahu. Rád bych však zdůraznil jednu věc. Při ukládání videa se nesnažte vystihnou přesné momenty akce, ale raději si nechávejte rezervy v podobě několika sekund zbytečného obsahu. Ty se Vám budou hodit ve finální úpravě střihu. Také se nebojte ukládat jednu věc několikrát. Nikde není napsané, že nemůže dojít k chybě v záznamu nebo že něco sami nepokazíte. Na konec ještě drobná rada. Replay, který jste použili ještě nemažte, protože se Vám ještě může a také bude hodit.
Na začátku jsem říkal, že máme tři možnosti jak surový záznam pořídit. Poslední metoda je už na hranici poloprofesionální práce a to sebou nese jisté, dost náročné požadavky. Metoda o které se bavíme je tzv. sync. Pro nás je použitelný camsync nebo HWsync. Nepředpokládám, že se do takového díla někdo pustí, ale pokud ano, měl by vědět, co všechno bude potřebovat. Takže nejprve něco o metodě camsync – snímání obrazu videokamerou. Potřebujete stativ ( stojan ), videokameru a propojovací kabely ( alespoň pro záznam zvuku, protože se nevyplatí nahrávat zvuk mikrofonem na kameře ). Kameru nasměrujete a zaostříte na monitor, zapojíte vstup zvuku ( zde dávejte velký pozor na nastavení úrovně hlasitosti, aby nedošlo k předimenzování vstupu, jehož následkem by bylo jeho zničení ), zapněte natáčení a spusťte hru. Po dokončení sice máte surový záznam, ale ještě není v počítači. Pak tedy musíte propojit kameru s počítačem nejlépe přes konektor FireWire a záznam z kamery uložit do PC. To je možné pouze přes nějaký capture program. Ale kde ten vezmete, to už je čistě jen na Vás. Ovšem předpokládám, že pokud máte videokameru, máte také program, pomocí kterého své homevideo zpracováváte. A tak už máte surový záznam i v PC. Kvalita videa bude přímo úměrná podmínkám, ve kterých jste záznam pořídili. Je tedy nutné počítat s dobrým světlem, správným zaostřením a se spoustou dalších parametrů, které mají na výslednou kvalitu vliv. Aby jste se této problematice vyhnuli, můžete využít druhé možnosti a tou je již zmíněný HWsync. Ten je však na vybavení ještě náročnější a také musíte lecos vědět o tom, jak své PC nastavit, aby to celé fungovalo. Předně budete potřebovat grafickou kartu s podporou VIVO. ( Video In – Video Out ) Dále zařízení, které záznam nahraje ( např. Videorekordér, DVDrekordér ) a také soupravu propojovacích kabelů. Když všechno správně zapojíte a nastavíte, můžete se pustit do nahrávání vaší hry. Opět dostanete surový záznam a také ten musíte dostat do PC. S použitím vhodného software a zapojení celé této soustavy, je to celkem hračka. Výhodami těchto metod je, že můžete pořídit oba způsoby záznamu součastně. Tedy záznam vašeho úhlu pohledu do hry a také replay. I ten pak můžete zpracovat oběma metodami sync. Výsledkem bude surové video ve velice dobré kvalitě obrazu ( alespoň v případě HWsync ) s minimálním zatížením PC. Takovou nahrávku pak můžete rovnou stříhat a upravovat.
Jak jsem již předeslal, pro nás je tato metoda poněkud nedostupná a ta první zas až příliš nekvalitní. Z těchto důvodů se už budeme zabývat jen metodou nahrávání z replaye. Nejspíš už se na tohle čtení nesoustředíte a tak to pro dnešek utneme. Ale aby jste se ten týden, kdy budete čekat na další článek nenudili, připravte si replay, který budete zpracovávat. Berte to jako takový domácí úkol. Naučte se replay pořídit a ovládat jeho přehrávání, protože příště, příště Vás čeká nahrávání surového záznamu. A pokud jsou mezi Váma tací, kteří o ovládání replaye něco ví, nestyďte se a o své vědomosti se podělte s ostatními v našem diskusním fóru. Jistě to jsou užitečné informace.
Diskusní téma: Jak na GameMovie - 2. část
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.